Narozen: 21.8.1929 v Ostravě
Zemřel: 10.3.2000 v Havířově
Studium: Průmyslová škola nábytkářská v Chrudimi
Člen: Klub konkretistů, (zakládající člen)
Sdružení Křižovatka
Svaz čs.výtvarných umělců (vyloučen r.1969)
Unie výtvarných umělců (od r.1991)
Ocenění: Osobnost města Havířova (2000)
Výstavy samostatné – Galerie bří. Čapků, Praha, 1969
Galerie TVÁŘ, Havířov, 1969
Divadlo hudby, Ostrava, 1972
Klub Pegas, Horní Suchá, 1986
Městská knihovna, Havířov, 1987
Společenský dům Reneta, Havířov, 1988
Dům umění, Ostrava, 1994
Galerie Langův dům, Frýdek-Místek, 1996
Galerie Střelnice, Český Těšín, 1997
Galerie Chagall, Ostrava, 1999
Městská výstavní síň, Orlová, 2001
Výstavy kolektivní -ZK Uničov, 1966
-Dům pánů z Kunštátu, Brno, 1966
-Nové výtvarné postupy, Dům umění Brno, 1967
-Klub der Konkretisten, Alpbach, 1967
-Club der Konkretisten, Galerie im Hause Behr, Stuttgart,1968 -Klub konkrétistů a hosté, OGV v Jihlavě, 1968
-Klub konkrétistů a hosté, DK Ústí n. Labem , 1968
-Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Galerie umění, Karlovy Vary, 1968
-Klub konkretistů, Galerie Václava Špály, Praha, 1968
-Klub Konkrétistů, Galerie města Zahreb, 1968
-Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Mánes, Praha, 1968
-Club van Konkretisten Praag, Tiffany´s Gallery, Den Haag, 1969
-Artchemo, SVVŠ, Pardubice, 1969
-Klub konkretistů, Galerie Pluymen, Nijmegen, 1969
-Klub konkretistů a zahraniční hosté, Galerie umění, Karlovy Vary, 1969
-Klub konkretistu Cekoslovacchia, Studio d´informazione estetica, Torino, 1969
-Klub konkrétistů a hosté, Kabinet grafiky, Olomouc
-Salon d´Asnieres Peintres et Sculptures, Asnieres sur Seina, 1969
-Club van Konkretisten Praag, Heineken Galerij, Amsterdam,
1969
-Klub konkrétistů, Dům pánů z Kunštátu, Brno, 1970
-Klub der Konkretisten 1967-1987, Galerie Rafay, Kronberg, 1987
-Výtvarný salon, Dům umění, Ostrava, 1990
-Křižovatky, Langův dům, Frýdek-Místek, 1993
-Nové kontakty Galéria mesta Bratislavy, 1994
-Nová citlivost, Salon Kabinet, Olomouc, 1995
-Kontakty: česko-polskákonfrontace, Galerie výtvarného umění, Ostrava-Poruba, 1995
-Zeichen uber Grenzen, Manheim, 1995
-630 cm2 Mail art , Nová síň, Ostrava, 1995
-Přírůstky 1991-1995, Dům umění, Ostrava, 1996
-Nový zlínský salon, Dům umění, Zlín, 1996
-3.aukční salon výtvarníků, Karolinum, Praha, 1997
-Klub konkretistů, Dům umění, Zlín, 1997
-Havířovští výtvarníci, Výstavní síň V.Wunsche, Havířov, 1997
-Klub konkretistů, Galerie výtvarného umění, Ostrava, 1998
-Klub konkretistů, Vila manželů Kotrbových, Klenová (Klatovy), 1998
-Klub konkretistů, Alšova jihočeská galerie, Hluboká n. Vltavou, 1998)
-Ars geometrica, NTM Praha, 1999
-Klub konkretistů, Slovenská národná galéria, Bratislava, 1999
-Umění zrychleného času, Praha, 1999
-Umění zrychlenéhío času, Státní galerie výtvarného umění, Cheb, 2000
-Akce,slovo,pohyb,prostor, Dům u Černé Matky boží a Nová radnice, Praha, 2000
-Výstava havířovských výtvarných umělců, výstavní síň V.Wunsche, Havířov, 2000
-Objekt-objekt:Metamorfózy v čase, Pražákův palác, Brno, 2001
-Klub konkretistů, Dům umění, Opava, 2001
-České a slovenské výtvarné umienie 60.rokov minulého storočia, Trenčín a Liptovský Mikuláš
-České a slovenské výtvarné umění 60.let minulého století, Zlín 2008 a Ostrava 2009
-Ostrava!Ostrava!, Galerie moderního umění, Rooudnice nad Labem, 2012
Realizace v architektuře: -Kinetický objekt, Foma Ostrava, 1970
-Kinetický objekt, Tonak Ostrava, 1971
-Šperkovnice, reliéf mosaz+měď, Čs.spořitelna , Ostrava- Zábřeh, 1975
-Světelná rampa, dez.hliník, Čs.spořitelna Přerov, 1975
Spoluautorství: -Monumentální plastika vodojemu Krmelín (s R.Valentou a K.Traubem) 1969
-Svítidla, lustry pro velký sál a šatnu Polského domu v Ostravě (s J.Růžičkou), 1988
Z recenzí a statí:
Dvě věci jsou na počínání Bieleckého zajímavé. Vnějškově: ona samozřejmost, s níž šokantní principy výtvarnické grafiky rozvádí když realizuje svět konkretismu. Vnitřně: ona čistá verifikace dynamiky fyzikálních jevů a zákonitostí a dále opakování skutečného prostoru takto konkretizovanou „tichou“ dynamičností. Oba momenty dráždí přednosty umění, protože tu někdo njejde pěšinkami dlážděnými dobrými zvyky a lemovanými záhonky jejich pouček. Bielecki si jde volně loukou, což se mu opakovaně nevyplatilo.... Bielecki je vyhraněným případem onoho křídla uvinerzalistů, kteří jsou schopni ze všeho udělat něco nového.... Bielecki od počátku patřil k oné tajemstvím obestřené tendenci, zvané na Západě „zero“. Její pěstitelé uplatňují jev sám s hmotných, až naturalistických objektech, nebo jej prezentují u umělém rytmu a struktuře. Sem patří i Bieleckého gravitabily. Ony jsou konkréty verifijkující estetický jev zemské gravitability, hmotné tíže a pružnosti. Jsou ovšem i čímsi navíc. A v tom spočívá jejich přesvědčivost – že jsou méně předměty a více instrumenty. Kouzelnost je v odvěcnění, které navazuje. Gravitabily jsou estetickými stimulátory, zvláštním druhem pohyblivé mřížky, jež nejen uzpůsobuje naše vidmo, nýbrž akomodující prostor naznačuje v něm dynamické dráhy skrytých sil fyzických, ale i emocionálních. Slovesně spojovali bychom gravitabil s váhou, tíží a pádem. U Bieleckého kupodivu je to však spíše vzácná lehkost a pocit vznášení, které s ním prožíváme.
(PHDr.Arsen Pohribný, kunsthistorik,1968)
Bielecki...se pokoušel o systematický rozvoj určitých jednoduchých prvků. Zkušenosti jej vedly k oprošťování a zjednodušování výrazových prostředků, k elementární, jasné formě. S důsledným použitím syntewtických hmot se mu otevřela cesta k novým, původním realizacím. Gravitabily, jak své práce Bielecki nazývá, jsou založeny na jednoduchm principu. Syntetické fólie jsou prořezávány paralelními řery, ohýbány a zavěšovány do prostoru. Pružnost hmoty a zároveň její poddajnost zákonům tíže umožňuje vznik mnoha variací, závisejících na zavěšení a uspořádání jednotlivých prvků. Bielecki ze svých gravitabilů sestavuje řady stupňovitě uspořádaných elementů, sestavuje eje tak, že zcela nově utvářejí okolní prostor a otevírají nové pohledové relace. … Bielecki se záměrně zřekl estetizace ve prospěch elementárního, prostorového účinu.... Zákony kompozice, formálního rozvrhu se v těchto objektech staly zbytečnými. Existuje konkrétní forma, která však není definitivní, v každém novém prostoru může nabývat nových kvalit, vztahy mezi jednotlivými elementy jsou dány s ohledem na vymezený prostor.
(Zdeněk Felix, Výtvarné umění, 1969)
Bieleckého vývoj rychle překonal své informelní počátky a navázal na invence zcela nové. Nepochybně nová byla myšlenka kreseb kouřem, která jen vzdáleně opouštěla monochromii imaginativního informelu. Rychle se však přestupem do obrazové podoby zmnožovaly do variabilitou docilované seriovosti a aplikací kolážovou. Koncem 60.let se objevil osobitou ofrmou grafického prožezání ploch prostorově využívaných zavěšením, kdy přirozená zemská přitažlivost tvarovala tyto prostorové útvary – gravitabily. Prořezávané plochy umělohmotných fólií vytvářejí zavěšené plastiky tvarované nejen charakterem materiálu a jeho přirozenou tíží, svěšené účinkem gravitace, ale ovlivněné i nestabilní situací, jsou tedy trvalým mobilem. Bieleckého konkréty, popírající svou reálností abstraktnost, nejsou ani abstrahováním, ale autorovým stvořením samy sebou, zabstraktněním myšlenek, jejichž se stávají nositelem osobitými prostředky své hmotnosti i prostorovosti, svojí novou předmětností, svou konkrétností. Jsou uměleckými díly stvořenými tvůrčí myšlenkou..... Po proměně situace v roce 1969 nová partajní struktura SČSVU vyloučením možnosti uplatnění „formalistických experimentů“, tedy výraznějších realizací Bieleckého prostorových objevů, mu zcela znemožnilo v této práci pokračovat. Teprve po roce 1989 se opět začal prezentovat volným uměleckým projevem. Invence navázání na jeho dřívější tvorbu byla přirozená a nastoupilo i materiálové obohacení tentokráte o kov, sklo. Nesporně i intenzivní práce s barvou, lesky ušlechtilých kovových ploch, prostorová zdůvodněnost i menších reliéfních objektů a výstavní aktivita sugestivně působí na veřejnost, pro niž tento způsob vidění nepřestal být novým. Není náhodné, že se Bielecki opět stává přední tvůrčí osobností našeho výtvarného života.
(PHDr.Jiří Jůza, kunsthistorik, 1993)
Událostí evropského významu byla činnost „Klubu konkrétistů“ (od 19687, v němž významnou roli sehráli autoři ostravského regionu (J. Bielecki, S. Böhm, J. Gola, Z. Kučera, E. Ovčáček, J. Rusek, R. Valenta) a je nesporně pozoruhodné, že zde byli takto silně zastoupeni. Bieleckého dílo se brzy stává jedním z dominantních počinů v linii, která v oblasti konkrétní tvorby nepatří k tradiční, racionálně oparující se systematikou výtvarných elementů, ale vždy se více zajímá o spirituálnější stránku. Jeho gravitabily se stávají objekty, které je možné dále utvářewt a jejich prostřednictvím je možné nově definovat prostor a vtáhnout diváka do dějů svým trojrozměrným působením. Zvláště přirozený nekončící pohyb, navozující spíše pocity lehkosti než tíže, strukturován s poukazem na měnivost, se stal spojnicí s tzv. „kouřovkami“, předcházejícími gravitabily. Přestože se zde objevují nové otevřené struktury, je zde nadále znát magnetismus geometrie, neodpovídající exaktním pravidlům, ale žijící směřováním a vztahy geometrického původu.
(PHDr.Jiří Jůza, kunsthistorik, 1999)
Naprosto přesně se Bieleckému podařilo přispět k dobové aktuální problematice řešením, která jsou stále přitažlivá svou estetickou působivostí a autenticitou. Byla spjata s vizualizací určitých přírodních fenoménů a zároveň s reduktivním upélatněním jazyka geometrie. První skupina prací, kterou bychom mohli tak charakterizovat, byly záznamy, stopy ohně nejčastěji na papíře, ale po svém vzniku ještě dále organizované v ploše. Rozřezané fragmenty tak vytvořily nový celek v němž se uplatnily jak odkaz k ohni, tak nová syntax, vedoucí k vytvoření pélošné struktury z řady fragmentů. Mimořádné nadšení budily gravitabily, díky nimž se jednoduchá, minimalistická skladba chovala podle zákonů zemské tíže, ale také ukazovala jejich interakci s geometrickou strukturou. Nedaly se dělat !do šuplíku“ a právě díky nim Bieleckého po nástupu normalizace jakoby někdo rdousil. Na dvacet let se tedy odmčel a teprve postupně se vracel ke geometrickému umění v podobě obrazů, někdy tvořených lepenými syntetickými fóliemi, a v kovových plastikách, svou skladebností přehodnocujících zkušenosti grabitabilů. Ty tvoří druhou kapitolu jeho životního díla. V lepených obrazech se zhodnotily možnosti vizuálního působení překrývání fólií různých barev, v plastikách jsou východiskem pruhy kovu ohýbané a sestavované tak, že implikují proces postupného přibližování nebo vzdalování se. Ačkoliv se na jeho životě a práci nepříznivá doba podepsala zvlášť tvrdě, zůstává to, co umělec do sféry „nové citlivosti“ přinesl, mezi hodnotami, které již nelze z českého umění posledního půlstoletí odepsat.
(Jiří Valoch, publicista, Ateliér, 2000)
Jiří Bielecki vyšel z užité grafiky a nakonec přes své kresby kouřem přešel k práci s papírem a syntetickými materiály, které začal prořezávat. Otevřel tím možnost průhledu skrze dílo, které se stalo součástí okolní prostorovosti. Navíc zapojil další významné prvky – pohyb, barvu, zrcadlení (Gravitabil Green,1969). To, co tvořilo u Bieleckého gravitabilů podstatný moment, bylo jejich sestavování do speciálních zavěšených konstrukcí, jež dotvářely prostor. S využitím pophybu zavěšené struktury tak v každém okamžiku nabízely pozorovateli uvědomit si proměnlivost prostorových vztahů. Na základě těchto skutečností Zdeněk Felix řadí Bieleckého konfigurace gravitabilů po bok intencí amerických minimalistů (C.Andre, Sol Le Witt, M. Steiner), neboť umožňovaly „jejich prostřednictvím definovat prostor“. Bieleckého dílo charakterizuje efemérnost, prchavost spatřeného okamžiku. Otevírají se řadě nových možností, vyžadují divákovu přítomnost – reagují na každý jeho pohyb a nutí k uvědomění si variabily průhledů v průběhu času. Svou intervencí nově určují a rozehrávají původně neutrální prostor a tím zároveň zvyšují možnosti divákovy percepce.
(Magdalena Deverová, FF MU Brno, 2009)
